Romové na stromě

Včera večer když jsem přišla z práce, tak mi přítel vyprávěl, když kouřil na balkoně ho otravovala kočka svým mňoukáním na stromě kousek od něj. Jako správná ženská jsem se šla kouknout jestli tam ještě je na nic, ale nereagovala tak jsem usoudila, že už slezla. Ráno mi přítel sděluje, že kočka je pořád na stromě. Po chvílí se rozhodnu, že zavolám na 112 ať ji přijedou sundat, ale ti mě odmítnou s tím, že ona sleze sama až bude hladová. S přítelem jsme se shodli na krutosti a domluvili jsme se, že to vyřešíme odpoledne. Kupodivu ani ne za 10 minut vidím jak kočka je o něco níž a pak dole.

V této příhodě jsem našla podobenství s Romama. Taky se nám zdálo, že uvízly na stromech a neumí slézt dolu, ale na konec když dostanou hlad tak slezou dolu.

Jenže my jsme to nemohli snést to jejich naříkání a tak jsme jim pomohli, a aby to nebylo málo tak občas se koukáme do korun stromu, jestli tam náhodou nějaký není, kterému můžeme pomoc.

Kdybychom je, ale naopak nechali vyset na těch stromech, tak by slezli sami dolu nebo se naučili létat a bylo by po problému.

Na závěr bych chtěla říct, že je můžeme zkusit nechat na těch stromech i dnes, ale potom by přišla nezisková organizace, která by nás za tohle označila za Rasisty nebo hůře a tady je další kámen úrazu.

Druhý závěr: ještě větší neštěstí je, že vidíme, že někteří Romové z toho stromu umí slézt sami. Přesto se stále staráme jen o ty, kteří neumí slézt než o ty kteří slezly a prokázali tím víc síly a touhy o jídlo. Teď nenabádám, abychom je zachraňovali, když to nepotřebuji, ale měli by jsme si jich vážit všech, kteří zvládnou slézt dolu ze stromu a nevrátit se tam a ne těch kteří se tam vracejí jen, když potřebuji pomoc, aby se měli líp.